Osobnosti

Arnošt z Hostýně

Korolová Ivana

Arnošt z Pardubic

Košťál Arnošt (Erno)

Bartoška Jiří

Kramperová Iva

Bass Roderich

Kraus Artur

Beutler Miloslav

Kyncl František

Bíbl František

Kysela František

Bok John

Lexa František

Bořek Diviš z Miletínka

Longen Emil Artur

Brázda Oskar

Macan Karel Emanuel

Brož Jaroslav

Machoň Ladislav

Bubeník Václav

Martinec Tomáš

Bulis Jan

Mathesius Vilém

Crha Jiří

Maxová Tereza

Černý František

Nadrchal Vladimír

Čihák Evžen

Návesník Miloš

David Vladimír

Pecková Dagmar

Diviš Jan Vincenc

Perner Jan

Driml Lubomír

Pírka Josef

Dolana Jiří

Pichl Josef Bojislav

Dvořák Boža

Pištora Jiří

Erban Evžen

Prýl Stanislav

Exner Ivan

Přeučil Jan

Ferencová Anna

Rabas Václav

Filipovský František

Roith František

Gebauer Jan

Řepa Karel

Gebauerová Marie

Sakař Josef

Gočár Josef

Schmoranz František starší

Grus Josef

Schmoranz František mladší

Gruss Jaroslav

Schulhof Stanislav

Gruša Jiří

Schwarz František

Gsöllhofer Alexej

Smil Flaška z Pardubic

Haničinec Petr

Starý Jan

Hanuš z Milheimu

Sýkora Petr

Hanuš Miroslav

Šejba Jiří

Hašek Dominik

Štolba Josef

Hašek Martin

Švehlík Alois

Hemský Aleš

Thein Hanuš

Jahn Vratislav Jiljí

Toman Jiří

Jan II. z Pernštejna

Trnka Otakar

Janák Pavel

Viková-Kunětická Božena

Janecký Otakar

Vilém I. z Pernštejna

Jarolímek Vincenc

Vokolek Vladimír

Kabeš Petr

Voldánová Jolana

Kašpar Jan

Vyčichlo František

 

Zikmund Miroslav

 

Arnošt z Hostýně1

Mezi léty 1321 až 1332 vyměnil hrad Vízmburk za Pardubice, kde nová šlechtická rodina vládla po tři generace. Arnošt z Hostýně je také nejstarší známý příslušník rodu, který je ponejvíce znám podle posléze užívaného přídomku (šlechtického predikátu) jako "páni z Pardubic/, a užívajícího v erbu přední polovinu stříbrného (bílého) koně s uzdou na červeném štítu.

V Pardubicích učinil Arnošt v roce 1332 bohaté nadání zdejšímu klášteru cyriaků. Daroval jim vesnici, která se časem začalo říkat Pardubice Mnichové (dnešní Pardubičky). To se již připravovala proměna původního katastru v tom smyslu, že na jeho části blíž panského sídla bylo založeno k roku 1340 městečko. To byl velice důležitý moment v historii Pardubic. Že městečko existovalo, máme poprvé doloženo k roku 1340 v Arnoštově závěti, v níž se vyjmenovává majetek odkazovaný Arnoštem svým potomkům.

Arnošt z Pardubic1

Arnošt z Pardubic.První pražský arcibiskup (od roku 1344 do roku 1364), přední diplomat a důvěrný rádce krále a císaře Karla IV., osobnost vpravdě evropského věhlasu.

Velké úsilí vynaložil na zlepšení organizace a správy diecéze. V souvislosti s povýšením pražského biskupství na arcibiskubství bylo roku 1344 ještě založeno nové biskupství v Litomyšli. Do jeho diecéze potom patřili i Pardubice.

Arnošt zavítal do Pardubic jen příležitostně a vzácně. V Pardubicích vládli jeho bratři. Nejprve Smil a po jeo smrti Vilém Flaška.

Arnošt sám měl jistě bezprostřední vliv na založení a nadání zdejšího kostela Zvěstování P. Marie.

Jiří Bartoška (24.3.1947)

přední český herec, člen Divadla Na zábradlí

Miloslav Beutler (1897 - 1964)

Sochař a medailér, narozený v Pardubicích, žák J. Drahoňovského a O.Španiela. Proslulá je jeho medailérská tvorba. Patřil k prvním žákům Otakara Španiela, a to již sama o sobě vytvářelo předpoklady, aby se věnoval tomuto specifickému sochařskému odvětví. Nicméně trvalo celé desetiletí, než se pro ně rozhodl jednoznačně azůstal mu pak věrný do konce svého života.

Ve dvacátých letech vytvořil Miloslav Beutler vedle portrétních plaket i řadu aktů, drobné kolorované žánrové plastiky (návrhy na porcelán) a několik soutěžních návrhů na památníky - kupř. Jana Ámose Komenského r.1920, Bedřicha Smetany r.1925.

Po roce 1930 se charakter jeho medailérské tvorby ustálil ve své osobitosti. Miloslav Beutler se tehdy vřadil mezi sochaře, kteří přistupovali k medailérství jako k svébytnému uměleckému odvětví, které má nejen svou ryze výtvarnou, ale i kulturně historickou hodnotu. Chtěl vždy svým dílem sloužit a proto tvořil hlavně medaile pamětní, inspirované událostmi historickými ("600 let Staroměstské radnice", r.1938, ap.) i soudobými ("Protest proti mnichovskému diktátu" r.1938, "5.květen", r.1945 a další), životy známých osobností ("Albrecht z Valdštejna", r.1934, "K.H.Mácha", r.1935, "B.Smetana",r. 1955 a d.) i prostých lidí. Sbližuje minulost s dneškem a dnešek s minulostí, neokázale, se samozřejmostí díla určeného potřebám života. Realisticky tvůrčí metoda, v níž byl vychován svým učitelem a v níž ho utvrdilo studium antropologie na přírodovědecké fakultě Karlovy university, zůstala pro něho vždy závaznou.

Ve vztahu k rodným Pardubicím vytváří Miloslav Beutler v r. 1934 reliéf hlavy Ing. Jana Kašpara, určený pro pamětní desku našeho prvního letce. Návrh zůstal dodnes v sádře, k jeho definitivnímu provedení zatím nedošlo.

V sádře je rovněž návrh na plaketu bratranců Veverkových z roku 1927.

Plaketa "Ing. Jan Kašpar, první letec", která je v majetku Východočeské galerie Pardubice, byla v roce 1966 odlita do hliníku.

Ing. Jan Kašpar

Řešení "letecké otázky v Pardubicích" přinesl až továrně vyrobený letoun Blériot XI. Nevíme spolehlivě, kdy si ing. Jan Kašpar toto letadlo ve Francii objednal, mohlo to být již na podzim předešlého roku 1909. První, velmi krátkou zprávu o tomto letadle přinesla Národní politika, která ve středu 13. dubna 1910 napsala: "Nový český aviatik inženýr Kašpar z Pardubic zakoupil si Blériota a hodlá s ním cvičiti na závodní dráze pardubické." Zatím nic více. Podle této zprávy se můžeme domnívat, že letadlo do Pardubic došlo nejspíše v předešlém týdnu, snad mezi 8. a 10. dubnem. Náhradní vrtuli letadla ing. Kašpar vzápětí zapůjčil šéfkonstruktérovi mladoboleslavské automobilky ing. Otto Hieronimovi, který chtěl v neděli 17. dubna uskutečnit v Praze veřejnou leteckou produkci. Snad v pondělí (11. 4.) či v úterý (12. 4.) bylo letadlo dopraveno z nádraží do Kašparova hangáru, zde s pomocí přátel smontováno a vyzkoušen jeho motor, možná i pojíždění. Již 13. dubna máme doloženy první několikasetmetrové skoky do vzduchu, které však skončily poškozením vrtule. Náhradní vrtule byla naneštěstí v Praze...
Pak přišla památná sobota 16. dubna. Toho dne se ing. Kašparovi podařilo uskutečnit dva kilometry dlouhý přímý let přes celé pardubické vojenské cvičiště. Čech poprvé skutečně letěl nad českou půdou... V době úsilí českého národa o rovnoprávnost na českém území to mělo velký význam. Následující dva měsíce ing. Kašpar trénoval. Naučil se nejen létat rovně, ale také zatáčet, a teprve, když získal dostatečnou jistotu v ovládání svého letadla, odhodlal se k první veřejné produkci. Konala se v jeho rodných Pardubicích 19. června 1910. S letounem Blériot XI pak ing. Kašpar do října roku 1910 podnikl řadu veřejných produkcí v českých a moravský městech.

20. května 1883 - v Pardubicích v hotelu Veselka se v rodině zámožného občana Františka Kašpara narodil syn Jan.
15. září 1888 - Jan Kašpar začal navštěvovat Obecnou školu chlapeckou v Pardubicích na Novém Městě.
25. května 1890 - Jan Kašpar se v Pardubicích zúčastnil cyklistických závodů chlapců, na nichž obsadit druhé místo.
22. července 1893 - se zapsal ke studiu na pardubické Vyšší reálné škole.
22. června 1901 - složil na pardubické Vyšší reálné škole maturitní zkoušku.
3. října 1901 - se zapsal ke studiu na C. k. české vysoké škole technické v Praze
28. března 1906 - Jan Kašpar byl odveden k zeměbraneckému pěšímu pluku č. 5 v Pulji.
1. října 1906 - nastoupil presenční vojenskou službu v Pulji.
28. února 1907 - složil II. státní zkoušku na C. k. české vysoké škole technické v Praze a stal se strojním inženýrem.
15. dubna 1907- 20. srpna 1907 - ing. Jan Kašpar absolvoval studium na I. německé odborné automobilní škole v Mohuči.
26. března 1908 - nastoupil zaměstnání u firmy Bosse & SeLve v ALteně ve Westflálsku, kde pracoval v konstrukci hliníkových součástek. Firmu opustil vlednu 1909.
29. března 1909 - ing. Kašpar nastoupil do mladoboleslavské automobilky Laurin a Klement. Odešel 1. července téhož roku.
26. Ledna 1910 - pardubická městská rada schválila žádost Františka Kašpara o povolení stavby „prozatímní kolny",  hangáru pro letadlo ing.Jana Kašpara.
12. března 1910 - pardubické Neodvislé Listy přinesly první zprávu o letadle ing. Jana Kašpara.
27. března 1910 - Národní politika přináší krátkou zprávu, v níž se uvádí, že s Kašparovým prvním letadlem „v nejbližší době bude podniknut vzlet na zkoušku".
13. dubna 1910 - uskutečnil v Pardubicích s letounem Blériot XI.76 první skoky do vzduchu v délce několika set m.
16. dubna 1910 - ing. Jan Kašpar provedl v Pardubicích na letounu Blériot XI.76 první let dlouhý asi 2 km.
16. června 1910 - ing. Jan Kašpar složil v Pardubicích úřední pilotní zkoušku.
19. června 1910 - uspořádal v rodných Pardubicích svou první veřejnou leteckou produkci.
3. července 1910 - ing. Jan Kašparu uskutečnil v Hradci Králové veřejnou leteckou produkci,
18. července 1910 -létal v Pardubicích 28 minut a dosáhl výše 150 m, což byl v té době jeho rekordní výkon.
24. července 1910 - ing. Jan Kašpar létal při veřejné produkci v Jaroměři za prudkého větru.
7.srpna 1910 - se uskutečnila Kašparova veřejná produkce v Lysé nad Labem.
14. a 15. srpna 1910 - v Praze uspořádalo České aviatické družstvo veřejnou produkci ing. Jana Kašpara. Druhý den produkce byl letec postižen lehkou nehodou.
21. srpna 1910 - v Olomouci se přes odpor místních Němců uskutečnila Kašparova veřejná produkce.
18. září 1910 - za nepříznivých podmínek se konala Kašparova veřejná produkce v Hronově.
25. září 1910 - při Kašparově produkci v Prostějově došlo k poškození jeho letadla.
2. října 1910 - v Praze se uskutečnila společná letecká produkce ing. Jana Kašpara a ing. Josefa Sablatniga z Klagenfurtu.
9. října 1910 - ing. Jan Kašpar konal veřejný vzlet v Českých Budějovicích, nevhodný terén mu však neumožnil delší lety.
23. října 1910 - uskutečnil veřejnou produkci v Černovicích v tehdejší Bukovině (dnes Ukrajina).
12. března 1911 - zahájil novou leteckou sezonu několika cvičnými lety v Pardubicích.
2. dubna 1911 - ing. Jan Kašpar dokončil zástavbu motoru Aerodaimler AD 65 do svého nového jednoplošníku.
23. dubna 1911 - ing. Kašpar poprvé provedl let nad širším okolím Pardubic.
30. dubna 1911 - ing. Kašpar provedl přelet Pardubice-Chrudim-Pardubice. Téhož dne večer provedl svůj první let s cestujícím, jímž byl bratranec Eugen Čihák.
13. května 1911 - ing. Jan Kašpar uskutečnit památný přelet z Pardubic do Prahy dlouhý asi 120 km.
21. května 1911 - ing. Kašpar uskutečnil veřejný vzlet v Čáslavi, při němž byla pořízena pravděpodobně jediná jeho barevná fotografie. Po produkci uskutečnil přelet z Čáslavi do Pardubic.
5. června 1911 - při letu v Pardubicích utvořil ing. Jan Kašpar neoficiální český výškový rekord 785 m.
11. června 1911 - ing. Kašpar měl veřejnou produkci ve Vysokém Mýtě. Po ní uskutečnil přelet Vysoké Mýto-Pardubice.
22. června 1911 - ing. Jan Kašpar neuspěl ve Vídni při pilotní zkoušce podle mezinárodních pravidel a při přistání poškodil letadlo.
25. června 1911 - ing. Kašpar měl úspěšnou veřejnou produkci v Přerově.
2. července 1911 - ing. Kašpar uskutečnil veřejnou produkci v Kroměříži.
13. srpna 1911 -  měl veřejný vzlet v Kolíně. Při přeletu z Kolína do Pardubic musel pro poruchu motoru nouzově přistát u Přelouče.
27. srpna 1911 - při veřejné produkci ve Dvoře Králové nad Labem měl nehodu, při níž bylo letadlo vážně poškozeno.
1. září 1911 - ing. Jan Kašpar uskutečnil přelet Pardubice-Dvůr Králové.
3. září 1911 - uskutečnil ve Dvoře Králové náhradní veřejnou produkci, během Letu mu však vysadil motor a při nouzovém přistání poškodil letadlo.
13. října 1911 - při pokusu o přelet z Pardubic do Jičína zabloudil a při návratu do Pardubic havaroval. Sám se zranil, letadlo bylo vážně poškozeno.
20. listopadu 1911 - uzdravený ing. Kašpar začal zkoušet opravené letadlo.
3. prosince 1911 - ing. Jan Kašpar a Eugen Čihák uskutečnili společnou veřejnou produkci v Mělníce.
6. prosince 1911 - uskutečnil přelet Mělník-Praha. Poprvé při přeletu měl na palubě cestujícího, jímž byl redaktor J. KaLva.
10. prosince 1911 - ing. Jan Kašpar a Eugen Čihák uskutečnili společný veřejný vzlet v Praze na závodišti v Chuchli.
28. července 1912 - v Jindřichově Hradci se konala Kašparova veřejná produkce, zakončená nouzovým přistáním a poškozením letadla.
10. února 1913 - ing. Kašpar dokončil zástavbu nového motoru do svého jednoplošníku, letadlo však nikdy nezalétal.
3. května 1913 - v Pardubicích zemřel František Kašpar, otec ing. J. Kašpara. Ten se pak musel věnovat rodinnému majetku.
Listopad 1913 - ing. Kašpar stavěl nový jednoplošník, letadlo však nedokončil.
11. května 1914 - na valné hromadě Aviatického družstva v Pardubicích byl ing. Kašpar zvolen správcem hangáru družstva.
15. srpna 1915 - byl ing. Jan Kašpar odveden k 98. pluku ve Vysokém Mýtě.
1. ledna 1917 - byl ing. Kašpar přidělen jako vedoucí dílen motorizační školy polních drah rakouské armády v Korneuburgu
1. srpna 1917 - byl ing. Kašpar povýšen na poručíka.
asi 20. listopadu 1918 - ing. Kašpar se přihlásil do Leteckého sboru, rodícího se československého letectva.
24. února 1919 - byl ing. Kašpar přeložen do neaktivity a propuštěn z Leteckého sboru na trvalou dovolenou
18. srpna 1920 - podpisem společenské smlouvy mezi čtveřicí společníků vznikla v Pardubicích firma (parní pila) „Václav Polák, ing. Jan Kašpar a spol. s r.o."
10. června 1919 - Československý aviatický klub nabídl dopisem ing. Kašparovi členství s vědomím jeho významu pro počátky českého letectví.
18. července 1923 - ing. Jan Kašpar jako úředník Ministerstva veřejných prací odletěl jako cestující dopravního letadla Aero A-10 na mezinárodní leteckou výstavu do švédského Geteborgu.
2. března 1927 - v Pardubicích zemřel ing. Jan Kašpar.

Zdroj:: Pavel Sviták, LHS, KPP, Od historie k současnosti Pardubického letectví, http://www.aviatickapout.cz/

Miloš Návesník (1912- 1991)

Ing. arch. Miloš Návesník se narodil 13. 11. 1912 v Lázních Bělohrad. Vystudoval Státní reálku v Hradci Králové (ukončení r. 1931) a Vysokou školu architektury a pozemního stavitelství (1931-1937). V Pardubicích pracoval od r. 1946 až do konce života. Vyprojektoval řadu rodinných a činžovních domů, spolupracoval na projektování sídliště Dukla v Pardubicích (1947-1959), naplánoval sídliště Višňovka v Pardubicích (1957). Navrhl celou řadu administrativních budov, školy, hotely aj. Některé objekty vedl až k realizaci (např. zimní stadion v Pardubicích (1956 s Ing. Josefem Forejtekem, Ing. Alfrédem Geřábkem a Ing. Karlem Kuchařem). Některé jeho studie dopracovali a k realizaci dovedli jeho spolupracovníci. Věnoval se mnoha architektonickým a urbanistickým soutěžím jako soutěžící, nebo jako člen poroty. Hlavní jeho činností bylo územní plánování, v němž byl uznávaným odborníkem. Proto byl zván jako poradce k řešení urbanistických problémů i v jiných lokalitách republiky (byl např. členem sboru expertů při Ministerstvu výstavby a techniky v Praze) Sám vedl velký projekční atelier Stavoprojektu Hradec Králové – pobočka Pardubice. Hlavní jeho urbanistické práce jsou: Směrný územní plán Pardubic (1956-1959 spolu s arch. L. Potůčkem a kolektivem specialistů), Podrobný územní plán sídliště Polabiny v Pardubicích (1959 na základě konceptu Doc. Ing. arch. Krásného), Podrobný územní plán prostoru mezi Veselkou a nádražím Pardubice, Studie přestavby středu města (1969 s Ing. arch. L. Drimlem a Ing. I. Kňourkem), novela Směrného územního plánu Pardubic (1969), Prognóza územního rozvoje hradecko-pardubické aglomerace do r. 2030, Územní plán sídelního útvaru Pardubic (1979-1981 s Ing. arch. V. Rozehnalem a kol. spolupracovníků).

Architekt Návesník byl oceněn řadou cen a vyznamenání – z nich nejvýznamnější jsou: Krajská cena architekta Josefa Gočára (r. 1968). Vyznamenání za vynikající práci (od prezidenta republiky v r. 1969), Cena architekta Josefa Havlíčka (od Svazu architektů ČSR a Českého fondu výtvarných umělců v r. 1976) a Ocenění za celoživotní architektonickou tvorbu a práci ve Svazu architektů ČSR (r. 1982). Architekt Návesník zemřel 17. 8. 1991 v nedožitých 79 letech v Pardubicích.

Diviš Bořek z Miletínka (před r.1400-1438)

Původně chudý zeman z Miletínka na Hořicku. Jeho životní osudy v husitské revoluci začínají rokem 1420 mezi východočeskými orebity akončí 30.května 1434 vrchním velitelstvím vojsk panské jednoty u Lipan. 21. září 1436 mu císař Zikmund zastavil zboží v hodnotě 4 500 grošů pražských, které Diviš uchvátil za revoluce. Z hradu Kunětická hora ovládal pak rozsáhlé pardubické dominium (i s Přeloučí a Sezemicemi). V závěru života se Diviš Bořek z Miletínka vypracoval ve vůdce šlechticko-husitské strany. Z toho titulu ochránil roku 1437 na svém hradě Mistra Jana z Rokycan před Zikmundovým hněvem a na zemském sněmu 30.září obvinil císaře z 19 přečinů proti českému národu. Zemřel 8.ledna 1438.

V majetku rodu lipanského vítěze Diviše Bořka z Miletínka se Pardubice udržely do konce 15.století. Diviš Bořek vystavěl nebo rozšířil na Kunětické hoře hrad, odkud záhy ovládal i Pardubice (po roce 1421, kdy si po zničení opatovického kláštera přisvojil klášterní statky). Miletínkové však nedokázali hospodařit na velikém panství někdejších klášterů opatovického a sezemického, roku 1465 postoupili kunětickohorskou část králi Jiřímu z Poděbrad pro jeho syny knížata Minsterberská.

Jaroslav Brož

Václav Bubeník

Arnošt (Erno) Košťál

převzal řízení Veselky po svém otci. Měl bohaté zkušenosti ze studijních pobytů v zahraničí i z řízení pradubického Grandu, který měl jeho otec v pronájmu. Košťál
junior však vedl Veselku pouze pět let, od roku 1942. Na počátku toho roku
totiž poskytl, jak známo, zaměstnání a úkryt prašutistovi z paraskupiny
SILVER A Josefu Valčíkovi, aktivnímu účastníku atentátu na Reynharda
Heydricha. Košťál byl zatčen a 2 července 1942 na pardubickém Zámečku
popraven

Jiří Crha

hokejový brankář pardubické Tesly.

Evžen Čihák (1885 - 1958)

Jeden z prvních českých aviatiků. Evžen (Eugen) Čihák se narodil 31.května roku 1885 ve Vinkovicích v Chorvatsku, kde jeho otec Ing.František Čihák pracoval ve službách rakousko-uherské dráhy. Matka Marie Čiháková rozená Kašparová byla sestrou Františka Kašpara, otce Ing. Jana Kašpara, prvního českého aviatika. Po nenadálé výhře 300 tisíc zlatých v turecké státní loterii v roce 1889 se celá rodina přestěhovala do Pardubic, kde Evžen vyrůstal se svými dalšími pěti sourozenci, o rok starším Hugem, mladší sestrou Valerií a bratry Františkem, Leem aJanem a bratrancem Ing.Janem Kašparem a jeho sestrou Marií. Evžen Čihák zemřel v noci na 8.května 1958 v Praze.

Evžen Čihák uskutečnil svůj první veřejný vzlet 16.července 1911 vPoděbradech, sám však tento let považoval za krátký a málo zdařilý, musel jej ukončit pro poruchu motoru. Prameny uvádějí celkem 33 veřejných vzletů a přeletů Evžena Čiháka v rozmezí let 1911 - 1914. 3.května 1914 provedl Čihák let do Čáslavi a zpět do Pardubic s Ing.Janem Kašparem. 7.května 1912 získal po Janu Čermákovi a Boženě Láglerové jako 3. český letec mezinárodní pilotní diplom FAI s číslem 51. Odkazujeme na vzpomínkovou knihu Evžena Čiháka, kterou vydal František Gel v roce 1957 v SNDK v Praze pod titulem " Jak jsem létal a padal."

Vladimír David (1931)

Pardubický fotograf, "kronikář" Velké pardubické steeple-chase. Autor dvou obrazových publikací o Velké pardubické steeple-chase "Od startu do cíle" (1974) a "Taxis a ti druzí" (1988), Kruh Hradec Králové. Rodák z Mělníka, žije v Pardubicích, pracoval dlouhá léta jako projektant v podniku Průmstav, dnes v důchodu. Od roku 1956 spolupracuje jako fotograf a novinář s deníky a časopisy, zejména voblasti sportovní reportáže. Zúčastňuje se úspěšně fotografických výstav doma i v zahraničí. Velkou pardubickou poprvé fotografoval v roce 1956, od té doby nevynechal jediný ročník tohoto dostihu. Samostatné výstavy měl v Praze, Slušovicích, v Pardubicích a v italském Livornu.

Lubomír Driml (1935)

Pardubický architekt, Ing.arch. Narozen 18.května 1935 v Přelouči, vystudoval Střední průmyslovou školu stavební v Praze, absolvoval v roce 1954. V roce 1960 dokončil studia na fakultě architektury a pozemního stavitelství vPraze.
Odbornou dráhu zahájil v pardubické pobočce Stavoprojektu Hradec Králové v ateliéru Ing. arch. Miloše Návesníka. Byl velmi nadaným architektem s rychlým kariérním postupem.
Z realizovaných projektů: Smetanovo náměstí Havlíčkův Brod (1967-70), Smuteční obřadní síň Havlíčkův Brod (1967), základní škola 1.okrsek v Pardubicích Polabinách (1967), restaurace Corso v Pardubicích (spoluautor Fr. Příborský, 1969), výškový obytný dům Pardubice Polabiny (1971, spoluautor J.Zídka), Divadlo S eč (1973, spoluautor M.Řepa), obytný dům s integrovanou občanskou vybaveností Pardubice, Palackého třída (1977), Dílo-výstavní síň Pardubice (1977, spoluautor M.Řepa), Interhotel Labe Pardubice - interiéry (1985, spoluautor M.Řepa), spořitelna Uherské Hradiště (1983, spoluautor M.Řepa), obytná zóna Karla IV. Pardubice (1981). Tři druhé a jedna třetí cena v přehlídkách architektonických prací České republiky. Ing. Arch Lubomír Driml zemřel 29. srpna 2005 ve věku 70-ti let.

Jiří Dolana

Bývalý hokejista pardubické Tesly, čs. reprezentant.

Boža Dvořák (1865-1954)

Pardubický architekt, konzervátor, vlastivědný pracovník, autor řady projektů na obnovu významných pardubických památek.

Evžen Erban

Pardubický plochodrážní jezdec, trenér oddílu VTJ Racek, funkcionář Automotoklubu Zlatá přilba Pardubice (od roku 1991 předseda), trenér čs. plochodrážní reprezentace (od roku 1990).

Anna Ferencová

Bývalá herečka Východočeského divadla v Pardubicích. Nyní hraje v Divadle Semafor. Dcera Ference Futuristy.

František Filipovský (1907)

Významný český herec, člen Národního divadla v Praze, narozen vPřelouči u Pardubic 23.září 1907.

Jan Gebauer (1838-1907)

Český filolog a literární historik, univerzitní profesor, metodicky blízký mladogramatické škole. Hlavní díla: Historická mluvnice jazyka českého, Slovník staročeský.

Zasáhl do sporů o Rukopisy (Poučení o padělaných rukopisech Královédvorském a Zelenohorském). Pravost Rukopisů popřel jazykovými argumenty. Profesor Jan Gebauer působil v Pardubicích v letech 1865-1869 na reálné škole a významně se podílel na rozvoji kulturního života.

Marie Gebauerová (1869-1927)

Dcera profesora Jana Gebauera, narozena v Pardubicích, česká spisovatelka, redaktorka edice "Pěkné knihy dětem", a editorka korespondence Boženy Němcové.

Josef Gočár (1880-1945)

Významný český architekt a pedagog, spolupracovník a pokračovatel Jana Kotěry, syn sládka. Narodil se 13.března 1880 v Semíně uPřelouče na Pardubicku, zemřel 10.9.1945 v Jičíně.

Stavitelství studoval na Vyšší průmyslové škole v Praze (1898-1902), později na Uměleckoprůmyslové škole u profesora Kotěry (1902-1905), jehož ateliér nějakou dobu vedl. Roku 1906 instaloval Gočár český pavilón na výstavě v Londýně. Jeho samostatná praxe se datuje od roku 1908. Téhož roku se také počíná Gočár uplatňovat jako mimořádný organizátorský duch a významný publicista - založil několik uměleckých skupin a dílen a přispíval do řady časopisů, především do Uměleckého měsíčníku, Stylu, Stavby, Volných směrů a časopisů zahraničních. Byl předsedou nebo vůdčím duchem uměleckých sdružení, Skupiny výtvarných umělců SVU, Společnosti architektů, Klubu za starou Prahu. V letech 1928-1931 rektorem Akademie výtvarných umění, rytířem řádu francouzské Čestné legie a laureátem národních i mezinárodních cen. Gočár byl rovněž vynikajícím urbanistou, navrhl například úpravu nových čtvrtí Hradce Králové, kde lze spatřit těžiště jeho tvorby. V Bohdanči u Pardubic se v roce 1910  stavěla podle plánů J.Gočára kubisticky pojatá budova tehdy rozšiřovaných Slatinných lázní. Gočár projektoval v Bohdanči v letech 1910-1914 na náměstí část bývalých lázeňských úředních budov.

Jaroslav Gruss (1891-1983)

Český malíř, rodák z Pardubic. Narodil se 13.srpna 1891 v Pardubicích, zemřel 13.10.1983 v Praze. Jaroslav Grus žil v Pardubicích až do konce druhé světové války. Studoval v letech 1907 až 1912 na Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Hanuše Schwaigera. Zajímala ho hlavně krajina poznamenaná technickou civilizací. Jeho obrazy krajin se vyznačují živou kresebností ajasnou barevností. Mnoho jeho obrazů je věnováno Polabí a Pardubicím. V Pardubicích byla proto v roce 1978 zřízena v domě UJonáše na Pernštejnském náměstí čp.50  st.-10.n Galerie Jaroslava Gruse s trvalou expozicí jeho celoživotního díla. Tento projekt se však ukázal jako nevhodný z hlediska glorifikace díla jediného a v té době ještě žijícího umělce. V letech 1972 - 1977 zastával Jaroslav Grus významnou funkci předsedy Svazu českých výtvarných umělců. Roku 1961 byl jmenován zasloužilým umělcem, roku 1971 národním umělcem. Od roku 1973 byl Jaroslav Grus členem regionálně vlastivědného Klubu přátel Pardubicka. V roce 1978 otiskl časopis Klubu Zprávy Grusovy vzpomínky "Pardubice mého mládí".

Jiří Gruša

Český literát, rodák z Pardubic. Po sametové revoluci působil jako velvyslanec ČSFR ve Spolkové republice Německo (Bonn).

Alexej Gsöllhofer

Herec Východočeského divadla v Pardubicích.

Petr Haničinec

Významný český herec

Hanuš z Milheimu (+1405)

Spoluzakladatel Betlémské kaple v Praze. Pocházel z patricijské rodiny z Vratislavi. Sňatek s českou šlechtičnou Annou z rodu Zajíců z Hasenburka jej však plně zařadil do českého jazykového prostředí. Od roku 1389 byl členem korunní rady krále Václava IV. Roku 1391 získal Pardubice. Zároveň se připojil k akci pražského patricije Kříže, který chtěl v Praze založit kapli pro "hlásání slova božího jazykem českým" a nazval ji Betlém. Zakládající listina pana Hanuše pro Betlémskou kapli nese památné datum 24.5.1391. Dne 27.5.1395 uzavřel pan z Milheimu smlouvu s Janem Protivou v Nové Vsi, prvním betlémským kazatelem, podle níž postoupil na výživu kazatelů devět kop grošů pražských ze vsi Přerova u Pardubic (dnes zaniklé). Roku 1402 získal pro kapli po rezignaci druhého kazatele M.Štěpána z Kolína - jako nového duchovního správce Mistra Jana Husa, který tento pražský chrám svou činností proslavil nejvíce. Za místo svého posledního odpočinku si pan Hanuš vybral místo pod kazatelnou, poblíž oltáře v Betlémské kapli. Zemřel na počátku roku 1405. Jeho náhrobek byl však při bourání Betléma roku 1786 zničen.

Miroslav Hanuš (1907)

Český spisovatel, chrudimský rodák. Mezi jeho nejvýznamnější díla patří román "Já, spravedlnost", který poprvé vyšel v nakladatelství Václava Petra v roce 1946. román byl zfilmován režisérem Zbyňkem Brynychem, hlavní roli vytvořil Karel Höger.

Dominik Hašek

Hokejový brankář HC Tesly Pardubice, čs.reprezentant, od roku 1990 v zahraničním angažmá jako brankář v kanadsko-americké profesionální lize NHL.

Smil Flaška z Pardubic1

Smil Flaška byl synem Viléma, řečeného Flaška, nejmladšího bratra arcibiskupa Arnošta. Přezdívku Flaška (vyjadřovala asi baňatou postavu) Smil "zdědil" po otci. Lze předpokládat, že v mládí se nějaký čas pohyboval ve vzdělaném a velmi kultivovaném prostředí arcibiskupského dvora strýčka Arnošta. Zde nejspíše nabyl rozhledu po tehdejší evropské literatuře a měl solidní vzdělání, u šlechtice v té době ještě ne tak obvyklé. Po Smilovi zůstalo literární dílo, které je jedním z trvalých pokladů staré české literatury. Jde o česky psanou veršovanou skladbu Nová rada. Nová rada je významným dílem po stránce literární. Stala se důležitým článkem vývoje české poezie a vzdělanosti vůbec.

Vilém z Pernštejna (1435 - 8.4.1521)

Vilém z Pernštejna zvaný Moudrý se narodil v roce 1435 na Moravě na hradě Pernštejn jako vnuk Viléma staršího z Pernštejna a zemřel 8. dubna 1521 v Pardubicích. Vilém z Pernštejna vytvořil na svou dobu velmi rozlehlé panství rozkládající se na Moravě i v Čechách. Jeho panství proslulo pokrokovým hospodářstvím a zakládáním rybníků
Za panování krále Vladislava Jagellonského se Vilém z Pernštejna stává významným zemským hodnostářem - nejvyšším královským hofmistrem a předsedou komorního soudu. Vilém z Pernštejna přispěl v roce 1485 k uzavření náboženského smíru na zemském sněmu konaném v Kutné Hoře. V roce 1517 se stal tvůrcem Svatováclavské smlouvy, která vytvořila zákonný kompromis mezi šlechtou a měšťanstvem. Vilém z Pernštejna byl sice katolík, ale toleroval jiná náboženství a se svou ženou Johankou byl ochráncem Jednoty bratrské.
V roce 1491 zakoupil panství Pardubice, přeměnil ho v dobře fungující velkostatek a za své sídelní město si zvolil Pardubice, kde v té době náročně rekonstruoval pardubický zámek a po požáru v roce 1507 dal vystavět nově celé město.

Miroslav Zikmund

Slavný zlínský cestovatel Miroslav Zikmund oslavil dne 14. 2. 2009 devadesáté narozeniny.
Před dvěma lety oslavil své narozeniny v Pardubicích.
Do Pardubic přijel Miroslav Zikmund 14. února 2007 vlakem. Z nádraží jej však již s veškerou slávou vezla Tatra 87, která je přesnou kopií vozu, kterým čeští cestovatelé Hanzelka a Zikmund putovali po Africe a Jižní Americe. Na Pernštýnském náměstí čekala Tatra 805. Je to jeden ze dvou vozů, které použili při své druhé expedici. Kolem roku 1990 její vrak kdesi objevil Karel Loprais a na vlastní náklady jej opravil do původní podoby.
14. 2. 2007 Miroslav Zikmund slavnostní vernisáží zahájil v domě u Jonáše Východočeské galerie v Pardubicích výstavu dokumentárních fotografií z cest s názvem „Hanzelka a Zikmund. Fotografie“, 15. 2. 2007 pak vedl pro představitele města i veřejnost přednášku o cestách do Afriky, Ameriky a Asie.

Zdroje:

 1 ŠEBEK, František, 2016. Toulky historií PARDUBIC. Pardubice: Helios Jiří Razskazov. EAN: 978-80-85211-38-2

Akce

<<
červenec 2017 >>
Po Út St Ct So Ne
krizek1
krizek2
krizek3
krizek4
krizek5
krizek6
krizek7
krizek8
krizek9
krizek10
krizek11
krizek12
krizek13
krizek14
krizek15
krizek16
krizek17
krizek18
krizek19
krizek20
krizek21
krizek22
krizek23
24252627282930
31
Plánovač výletů

Jak používat plánovač
Vyhledávání objektů
Facebook
Twitter
Počasí ve městě
24.7. 10:00
dnes

Skorojasno
19°C
25.7.
zítra

Oblačno
22°C / 15°C

Zdroj: Počasí Meteocentrum [w:trans]Nové okno[/w:trans].

východní čechy dhl