Rozvoj Pardubic po roce 1945

SOUSTŘEDĚNÁ BYTOVÁ VÝSTAVBA PARDUBIC V OBDOBÍ PO ROCE 1945.

Ing. arch. Miloš Návesník

V tomto článku je popsána výstavba jednotlivých sídlišť města. Uvedené skutečnosti, jichž byl architekt Návesník – významný urbanista města - přímým účastníkem i pamětníkem, mohou zajímat mnohé občany města a uvedená data mají i hodnotu historickou. Je také důležité, aby nebyli zapomenuti ti, kdo se na rozvoji našeho města podíleli.

Sídliště Dukla - Sídliště Višňovka - Sídliště Tesla - Sídliště Na drážce - Sídliště Polabiny -

Sídliště Pardubice sever - Sídliště Dubina - Sídliště “Závodu míru“ - Sídliště Karlova ulice - 

Sídliště Východočeských chemických závodů při Dašické ulici - 

Hromadná komplexní bytová výstavba v období desáté pětiletky - 

Přestavba v prostoru centrálního obvodu „Experiment“

Nová etapa stavebního rozvoje města nastala po skončení druhé světové války a vzniku nové republiky. Tato etapa je charakterizována významnými politickými změnami v organizaci společnosti a přestavbou celého národního hospodářství. Státní ekonomika byla řízena centrálním plánováním. Již v prvních poválečných létech došlo ke znárodnění všech klíčových hospodářských složek a odvětví, včetně průmyslu a stavebnictví. Vytváření velkých stavebních organizací umožnilo zavádění nových metod výstavby, uplatnění techniky a těžkých mechanizmů, zvyšování produktivity práce. Hlavní pozornost byla v Pardubicích ihned po válce věnována odstranění škod způsobených válečnými událostmi. Zvlášť těžce bylo město postiženo nálety v roce 1944. Tyto válečné akce provedené na samém sklonku války způsobily nejen rozsáhlé škody na některých průmyslových podnicích a dopravních zařízeních, které byly hlavními strategickými cíly náletů, ale postihly také obytné čtvrti města a vyžádaly si velké oběti na lidských životech. Období stavební obnovy bylo prodchnuto nadšeným a spontánním budovatelským úsilím. Těžce poškozené nádraží bylo včetně kolejiště upraveno tak, aby dočasně vyhovělo provozním podmínkám, současně však bylo rozhodnuto o velkorysé přestavbě celého železničního uzlu a postavení nového nádraží ve výhodnější poloze. Tomu napomohla likvidace zbytků totálně zničeného cukrovaru a uvolnění prostoru pro přednádražní náměstí. Na letišti, které bylo rovněž značně poškozeno, se prováděly úpravy odpovídající dlouhodobým výhledům. Rafinerie minerálních olejů, dnešní „Paramo“, která byla více než z padesáti procent zničena, byla poměrně rychle obnovena a uvedena do provozu. Poloha závodu je z urbanistického hlediska nevhodná, ale její urychlená rekonstrukce, uskutečněná za účinné a obětavé spolupráce vlastních zaměstnanců, byla v tomto období hodnotným přínosem k celostátní hospodářské situaci. Se stejným úsilím byla zajišťována obnova zničeného, nebo poškozeného bytového fondu. Byla obnovena řada rodinných domků v okrajových částech města, od náhrady zničených nájemných domů uvnitř města bylo upuštěno, odpovídající počet náhradních bytů byl realizován v nově založeném sídlišti „Dukla“. Výstavba byla v té době řízena zákonem o stavební obnově. Nejprve probíhala výstavba podle dvouletého plánu. Po roce 1950 postupovala již výstavba podle pravidelných pětiletých plánů, kdy byla řízena krajskými národními výbory a jejich investorskými útvary. Současně se rozvíjela také výstavba podniková a družstevní.

Sídliště Dukla

První sídliště města je situováno v jižní části města ve čtvrti „Skřivánek“, kde byla na počátku první světové války vybudována vojenská nemocnice, zvaná „Karanténa“o kapacitě 10 000 lůžek. Nemocnice zaujímala celou plochu dnešního sídliště, byla celá vybudována z dřevěných přízemních objektů, měla dvě nádraží připojená vlečkami na nádraží ČSD. Některé objekty se zachovaly až do doby zahájení výstavby nového sídliště a byly využívány pro bydlení sociálně slabých vrstev občanů.Nové sídliště zaujímalo plochu 45 ha, území Dukly je rovinné a z hlediska zakládání staveb bylo vhodné. Výstavba byla zahájena v roce 1947 a ukončena v roce 1959. Bylo zde vybudováno 2682 bytů pro 8018 obyvatel. Na sídlišti se zpočátku uplatňovaly tradiční technologie, výjimkou byly dva objekty, na nichž byl použit systém z keramických prvků. Teprve v průběhu výstavby se vyvinul systém z cihelných blokopanelů. Bytové domy byly zpočátku atypické, později se uplatňovaly již stavby typizované podle podkladů zpracovaných Studijním a typizačním ústavem v Praze. Typy byly závazné a uplatňovaly se na celém území státu. Při výstavbě byla uplatňována proudová organizace práce, využívající výhody specializace pracovních čet při nasazení na vymezené úkoly ve stanovených časových etapách a intervalech. Jako občanské vybavení sídliště byla vybudována v okrajové volné poloze u lesa základní škola (18 tř.), tři mateřské školy, 2 objekty jeslí, na náměstí byla umístěna restaurace“Letka“, distribuční zařízení a služby byly vybudovány jednak v přízemí obytných objektů a z části v samostatných přízemních objektech. Na východní straně sídliště je pás území o celkové rozloze 14 ha, na kterém byly umístěny jesle, ubytovna mládeže, kulturní dům s kinem, základní škola ve Staňkově ulici (24 tř.) a tělovýchovné středisko se stadionem a sportovní halou „Rudé hvězdy“ Pardubice. Sídliště bylo napojeno na městskou hromadnou dopravu trolejbusy i autobusy. Bydlení v sídlišti je nepříznivě ovlivněno hlukem z blízkého letiště a exhaláty z továrny „Paramo“. Prostředí zlepšuje dnes již vzrostlá zeleň a ochranný lesík na západní straně obytného obvodu. Původní zastavovací systém zástavby navržený prof.A. Mikuškovicem a Dr.F. Kerhartem byl jednoduchý a spočíval v řádkovém uspořádání celého souboru. V průběhu výstavby se tento systém pod vedením hlavního projektanta sídliště arch. Karla Kalvody postupně měnil tak, aby bylo dosaženo příznivější prostorové kompozice. Kromě toho bylo nutno respektovat požadavky dodavatele staveb z hlediska racionalizace práce. Na celkové koncepci zastavění a na projektech jednotlivých objektů se pod vedením vedoucího projektanta podíleli architekti Č. Mužík, St. Tošovský, F. Steiner, J. Pleskot, J. Volák, E. Vendl, J. Třeštík, R. Šaman, M. Návesník a další. Nejvýznamnější budovy – restauraci „Letka“ a sousední budovy na náměstí projektoval arch. St. Tošovský, školu arch. Mužík, společně pak oba navrhli kulturní dům při Gorkého ulici. Inženýrské sítě byly realizovány podle projektu krajské inženýrské kanceláře (Ing. R. Kunce, Ing. Kučery, Ing. Preislera a dalších projektantů). V padesátých létech se projevila ve výrazu staveb snaha o jejich výtvarné ztvárnění jinak velmi prostých objektů. Tato snaha se projevila na Dukle velmi umírněně a omezila se pouze na keramické plastiky domovních znamení, nebo ostění oken. Toto období, hodnocené jako socialistický realismus, skončilo v roce 1958.

Sídliště Dukla

Sídliště Dukla má přjemné výškové uspořádání

Sídliště Višňovka

Sídliště je rovněž situováno v jižní části města. Zaujímá plochu zhruba 16 ha, bylo zde postaveno 1572 bytů pro 4600 obyvatel. Výstavba byla zahájena v roce 1957 a ukončena v roce 1961. Byla zde použita technologie cihelných blokopanelů odzkoušených na Dukle. Také na tomto sídlišti byla uplatněna v celém rozsahu typizace objektů. Ve středu sídliště byla umístěna základní škola (24 tř.) s pavilony mimoškolní výchovy a v jejím sousedství také mateřská škola. V jižní části zástavby byly vybudovány jesle. Občanské vybavení je doplněno obchody a službami jako vestavěné zařízení do bytových objektů při Devotyho ulici. Dnes je v sídlišti vzrostlá zeleň. Sídliště bylo napojeno na městskou hromadnou dopravu jednak z ulice S.K. Neumanna a z ulice J. Palacha (dříve Gottwaldovy). Hlavním architektem projektu (r. 1956) byl arch. M. Návesník za účasti arch. I. Přistoupila, stav. Fr. Fuxy a dalších spolupracovníků, včetně specialistů technického vybavení.

Návrh sídliště Višňovka

Základní škola na Višňovce

Višňovka má příjemné měřítko a dnes již vzrostlou zeleň

Sídliště Tesla

Sídliště bylo navrženo ve východní části města při Dašické ulici. Plocha souboru měla rozlohu cca 10ha, bylo v něm postaveno 647 bytů pro 2 135 obyvatel. Zástavba navazuje a prolíná se s původním starším zastavěním a tvoří s ním sourodý celek. Občanské vybavení bylo zastoupeno mateřskou školou, jeslemi a základním distribučním zařízením vestavěným do obytných budov. Sídliště bylo postaveno v létech 1948- 1952. Vedoucím projektantem byl arch. K. Kalvoda, na projekčních pracích se podílel arch. K. Řepa, arch. L. Charvát, arch. O. Hájek a další projektanti Stavoprojektu a Vojenského projektového ústavu.

Pohled do vnitrobloku.

Sídliště Na drážce

Koncem padesátých let byla zahájena také nová výstavba v prostoru mezi čtvrtí „Za vodou“ a Studánkou podél výpadové komunikace na Sezemice, kde kdysi probíhala vojenská polní drážka směrem na Hůrka. Sídliště se uskutečnilo jako svépomocná družstevní výstavba. Plocha souboru byla 14 ha. Bylo zde postaveno 1370 bytů pro 480 obyvatel. Projektantem souboru byl arch. P. Jícha. Ve střední části zástavby byla umístěna prodejna potravin a prodejna průmyslového zboží.

  Sídliště na Drážce    Pohled do vnitrobloku

Sídliště Polabiny

Městská čtvrť Polabiny byla vybudována na pravém břehu Labe mezi městem a hlavní průmyslovou oblastí. Svou polohou tvořila protiváhu bytové výstavbě, která se dosud šířila převážně na jih a východ od centrálního obvodu města. Výstavba byla zahájena v roce 1959 po vyčerpání všech vhodných míst v intravilánu města. První náměty na stavbu předměstí na pravém břehu Labe byly obsaženy ve směrném plánu prof. Dr. A. Mikuškovice a Dr.Fr. Kerharta z roku 1946. V roce 1952 až 1953 byly zpracovány plánovací podklady na stavbu sídliště. Základním předpokladem pro stavební využití zvoleného území bylo jeho komunikační zpřístupnění a ochrana proti záplavám za maximálních průtoků vody v řece Labi. Ještě před zahájením výstavby sídliště byl zahájen v roce 1960 provoz přes nový most a silnici vedoucí od centra Pardubic směrem na Hradec Králové a k průmyslové oblasti Východočeských chemických závodů (dnes Synthesia). V souladu s potřebami budoucího splavnění Labe byly současně s výstavbou sídliště prováděny na řece úpravy, které měly odstranit nebezpečí záplav od roku 1968. I. etapu sídliště zajišťovala dopravně komunikace vedená napříč územím, jejíž zemní těleso plnilo současně funkci dočasné inundační hráze. V průběhu výstavby sídliště byl založen proti nepříznivým vlivům chemické výroby ve VCHZ souvislý lesní pás o rozloze cca 135 ha. V roce 1958 byla vypsána na řešení nové městské čtvrti celostátní, veřejná soutěž. Vítězný návrh Doc. Ing. arch. J. Krásného se stal podkladem pro další územně plánovací práce. Podrobný územní plán byl vypracován v roce 1959, výstavba inženýrských sítí byla započata v témže roku, první bytové objekty byly postaveny v r. 1961. Sídliště bylo zpočátku členěno na 3 okrsky po 6 000 obyvatelích, v průběhu výstavby jednotlivých okrsků docházelo k úpravám, zahušťování zástavby a zvyšování podlažnosti. Celý soubor byl rozšířen o další okrsek na západní straně směrem k Rosicím n. L. V každém okrsku bylo v komplexnosti vybudováno základní občanské vybavení. V jižní části souboru bylo uvažováno obvodní občanské vybavení, ale nebylo podle plánu realizováno ani po skončení bytové výstavby v roce 1975. Kromě tohoto střediska byla k sídlišti připojena poliklinika, chystalo se vybudování sportovního zařízení a park při slepém rameni Labe. Se sídlištěm sousedí okrsek ubytoven „Stavařov“, ubytovny Vysoké školy chemicko-technologické a ubytovací zařízení tehdejěího Průmstavu. Celková rozloha sídliště byla 92 ha včetně centra, sadů a hřišť 124 ha. Na sídlišti bylo do roku 1975 postaveno 7210 bytů pro 20 890 obyvatel (bez přechodně ubytovaných osob) a bez obyvatel v obytných objektech postavených dodatečně při Stavařově. Hlavním projektantem čtvrti byl arch. M. Návesník, na projekčních pracích se zúčastnili architekti K. Crkal, L. Driml, F. Příborský, I. Přistoupil, L. Ziegler, K. Vaněk, P. Štěrba, J. Jiřinec, Z. Kozub spolu s inženýry, specialisty a dalšími spolupracovníky. Projekty komunikací a terénních úprav zajišťovali Ing. V. Kučera, Ing. Z. Linhart, kanalizace a vodovodu Ing. J. Preisler, rozvodu plynu J. Lukášek, rozvodu tepla J. Kadlec a Vl. Kohoutek, elektrorozvodů Z. Petras. Statiku zajišťoval Ing. B. Jelínek a Ing. Z. Košťálek. V průběhu výstavby byla zajištěna spolupráce a konzultační činnost Ing. arch. Jana Krásného. Na sídlišti se uplatnila řada výtvarných děl: Vl. Janouška, V. Janouškové, J. Bartoše, Vl. Preclíka, M. Zemánka, J. Procházky, J. Prudiče, Fr. Štorka a dalších.

Dostavba tohoto sídliště:

Centrum obvodu bylo pro nedostatek finančních prostředků budováno teprve od roku 1988 v souvislosti s mimořádnými investičními akcemi chemických závodů a s naléhavou potřebou nových bytů. Plocha potřebná pro dostavbu činila 13 ha, bylo zde navrženo 1565 bytů pro 5 297 obyvatel.V centru byl navržen kulturní dům se sálem 400 a 200 míst, prodejny, zařízení služeb, lidová škola umění, obchodní dům o 1500 m2 prodejní plochy. Dále zde byla navržena expozitura pojišťovny, spořitelny a poštovní úřad, služebna Veřejné bezpečnosti. Jako součást centra byla navržena ubytovna chemických závodů s kapacitou 400 lůžek se stravovacím zařízením, ubytovny tehdejší Tesly s 230 lůžky a školicím střediskem. Kromě toho byl v centru navržen hotel s kapacitou 150 lůžek. Dokončení výstavby bylo uvažováno v roce 1992. V rámci dostavby sídliště bylo navrženo tělovýchovné zařízení s hřišti pro tenis, odbíjenou, házenou, košíkovou a fotbal. Vedoucím projektantem dostavby byl arch. Soběslav Macas. Na projekčních pracích se dále účastnili Ing. M. Ryšavá, Ing. J. Preisler, B. Komínek, O. Hybský, J. Kadlec, Fr. Kamenický, Ing. J. Kulhánková a další.

Polabiny-průhled mezi domy Polabiny-Stavařov

Polabiny – jedno z nákupních center Polabiny

Sídliště Pardubice sever

Soubor byl umístěn v sousedství internátního komplexu vysoké školy (VŠCHT) mezi stávající zástavbou obce Cihelna a silnicí I/37. Část území zaujímá předávací stanice rozvodu tepla se správou, dílnami a garážemi. Plocha řešeného území byla asi 7,5 ha a bylo zde plánováno 768 bytů pro 2616 obyvatel. Byla zde navržena škola (12 tř.), prodejna potravin, objekt sběrných surovin a hromadné garáže o 60 boxech. Hlavním projektantem souboru byl arch. L. Driml. Na projekčních pracích se zúčastnili Ing. Preisler, M. Komínek, Fr. Kamenický, J. Rubišar, O. Hybský a další. Dokončení souboru se předpokládalo v roce 1991.

Sídliště Dubina

Sídliště bylo postaveno ve východní části města mezi silnicí na Sezemice, lesem Dubina a zastavěním při ulici Věry Junkové. Celý soubor měl rozlohu asi 56 ha a byl řešen, jako obytný „superblok“ propojený s lesoparkem na jihovýchodní straně sídlištní zelení. K zeleným pásům vedeným sídlištěm byla připojena veškerá občanská zařízení vyžadující klid a pěší docházku. Doprava hromadná i individuální byla navržena tak, aby obsloužila soubor z obvodových komunikací a zůstala na okraji. Tím bylo docíleno toho, že celý blok nebyl dopravou rušen a byl umožněn bezpečný pohyb pěších. Obchodní zařízení navazují na zastávky hromadné dopravy a pěší trasy uvnitř sídliště. Realizace výstavby začala již od roku 1972. Podle úvah z šedesátých let měla být celá plocha věnována svépomocné družstevní výstavbě a dle této koncepce byla realizována obytná skupina o 640 bytech v západní části území a také domov důchodců. Na počátku sedmdesátých let v důsledku zvýšených požadavků na realizaci dodavatelské formy výstavby byla koncepce projektové dokumentace přepracována. Podle podrobného územního plánu z roku 1975 byly realizovány dvě velké obytné etapy označené jako Dubina III/1 a III/2 celkem o 2506 bytech s vybaveností odpovídající 12000 obyvatel. Realizace byla zahájena v roce 1979. Počátkem osmdesátých let byla v části území vybudována skupina rodinných domků o 120 bytech Dubina I. Koncem 80. let byla zahájena poslední stavba – Dubina III o 350 bytech. Celkem bylo ve všech uvedených částech sídliště navrženo 3616 bytů pro 12000 obyvatel. Autorem Dubiny I a domova důchodců byl arch. J. Třeštík. Dubina III/1 a III/2 se budovala podle návrhu arch. J. Háce, Dubinu III/3 projektoval arch. Fr. Příborský. Rodinné domky, které tvoří značnou část souboru, navrhovali architekti J. Třeštík, I. Přistoupil, J. Navrátil a P. Štěrba. Občanskou vybavenost navrhovali arch. P. Jícha - zdravotní středisko, základní školu a centrum občanské vybavenosti arch. J. Hác s A. Zahradníkem.

 

Dubina – řadové rodinné domy

Dubina – parková úprava mezi obytnými domy

Sídliště“Závodu míru“

V roce 1970 byl vypracován podrobný plán území Veselka – nádraží – I. etapa. Plán sloužil jako podklad pro využití levého břehu Labe pro bytovou výstavbu. Řešené území mělo rozlohu cca 18 ha, bylo zde postaveno celkem 14 bytových objektů v pásmu podél nábřeží, z toho dva objekty při Palackého třídě a jeden v ulici „K Polabinám“. Celkový počet bytů je 1220 pro 4026 obyvatel. Výstavba sídliště byla zahájena v roce 1973 a ukončena v roce 1978. Pro zástavbu na nábřeží byla zvolena forma věžových domů jednak proto, aby bohatá zeleň při Labi pronikala postupně do budoucí zástavby směrem k Palackého třídě, jednak proto, že zde byly obtížné podmínky zakládání a bylo účelné soustředit řešení staveb na minimální plochy půdorysů těchto objektů. Řešení zástavby již tehdy předpokládalo postupné přemístění Továrny mlýnských strojů do nového závodu v Černé za Bory, kde byly pro závod rezervovány dostatečné plochy pro další rozvoj.Do občanské vybavenosti byla zahrnuta základní škola (13 tř.), mateřská škola a jesle, objekt služeb a distribuce. V bytových objektech při Palackého třídě a v ulici „K Polabinám“ byla navržena zařízení obchodu širšího významu v objektu, který byl situován do průčelí Masarykova náměstí, kde bylo distribuční vybavení umístěno ve dvou podlažích. Výstavba sídliště byla zahájena v roce 1973 a byla dokončena v roce 1978. Výstavba si vyžádala velké asanační zásahy a je možno ji považovat za první významnou přestavbu uvnitř města. Základní koncepce byla obsažena v podrobném územním plánu, který byl zpracován do úrovně studie souboru staveb. Autorem těchto územně plánovacích podkladů byl arch. Návesník, hlavním projektantem sídliště včetně všech budov bytových i budov občanského vybavení byl arch. Fr. Příborský. Výjimku tvoří pouze integrovaný dům o 120 bytech na Masarykově náměstí, který projektoval arch. L. Driml.

Územní studie centra a území „Palackého-Sever“

Sídliště Karlova ulice

Další akcí přestavby uvnitř města byl soubor staveb v prostoru kolem ulice Karla IV. v bezprostřední blízkosti historického jádra města. Aby bylo docíleno vhodného funkčního a kompozičního začlenění nové výstavby do organizmu města, bylo v šedesátých létech zpracováno několik variantních studií, na kterých se podíleli architekti L. Driml, M. Návesník, J. Třeštík, J. Fikar a Ing. I. Kňourek, jako autor dopravní části územního plánu města z r. 1960. Na základě těchto přípravných prací byl pověřen arch. L. Driml, jako vedoucí projektant, zpracováním podrobného územního plánu a zajišťováním následné projektové dokumentace. Rozsah podrobného plánu zahrnoval území o rozloze asi 24 ha, vlastní lokalita řešené přestavby je 12 ha. Konečná podoba podrobného plánu byla zpracována v r. 1970. Řešené území je vymezeno ulicemi U divadla, Jindřišskou, Hronovickou, bývalou Hostýnskou a z části ulicí Sladkovského, na východě ulicí Jiráskovou, na jihu železniční tratí a městskou rychlodráhou. Ještě před vlastní výstavbou bylo třeba uvolnit staveniště asanacemi staré zástavby, provést rekonstrukce inženýrských sítí a rekonstrukce komunikační sítě, zvláště pak komunikace vedoucí ulicí Karla IV., která napojuje centrum města na rychlodráhu a napojuje současně propojení na prozatímní silnici I/37 u zimního stadionu. Na přestavbovém území bylo asanováno celkem 252 bytů, postaveno bylo 846 nových bytů. Asanovaný bytový fond, s výjimkou skupiny domů v Jiříkově ulici, byl přestárlý a v nevyhovujícím stavu. Uvnitř řešeného území byly ponechány pouze objekty na jižním konci Jindřišské ulice, Dělnický dům, všechny domy v Divadelní ulici až na jediný chráněný objekt. Ještě před zahájením vlastní přestavby byly na řešeném území dva věžové domy. Podél východní strany ulice Karla IV. byly doplněny do té doby dosud nedokončené obytné bloky přiléhající k Jiráskově ulici. Kompoziční osou nové zástavby je pěší prostor v prodloužení Jindřišské ulice, obestavěný obytnými objekty s vestavěným občanským vybavením. Kolmo na tento náměstní prostor navazuje další pěší ulice, směřující od dělnického domu směrem k sokolovně při Jiráskově ulici. Pěší komunikační tah prochází od řešeného souboru podchodem pod Karlovou ulicí směrem k lázním a na lávku přes Chrudimku do Bubeníkových sadů. V jižní části souboru byl navržen samostatný objekt občanského vybavení, obsahující rozsáhlou samoobsluhu, kinokavárnu, buffet a veřejné stravovací zařízení. Zásobování je umožněno z jižní strany od teplárny. Větší část bytové výstavby je situována při původní Karlově ulici. Vedoucím projektantem celého souboru byl arch. L. Driml. Zásobování vodou a kanalizační síť řešil Ing. J. Preisler, zásobování elektřinou Ing. Z. Petras, rozvod plynu J. Lukášek, zásobování teplem J. Kadlec. Ozelenění navrhl arch. K. Vaněk. Dopravu a komunikace navrhoval M. Komínek, který také podle koncepce Ing. Kňourka, obsažené v dopravní části Směrného územního plánu, vypracoval prováděcí projekt komunikace v Karlově ulici i s vazbou na městskou rychlodráhu, kterou rovněž projektoval. Akce byla velmi složitá, protože výstavba se prováděla v dopravně nejvíce zatížené části města, větší část inženýrských sítí bylo nutno rekonstruovat. Asanační práce se prováděly v samostatné etapě již od roku 1973, výstavba objektů byla zahájena v roce 1977 a ukončena v r. 1983. Konečné úpravy sídliště skončily v květnu roku 1987, komunikace v Karlově ulici včetně podchodu v roce 1984. Tato komunikace navazuje na rychlodráhu podél železnice a napojuje se také na podjezd u kaple sv. Anny. První etapa rychlodráhy vedoucí od Dašické ulice k elektrárně, byla ukončena v roce 1981, druhá etapa směrem k nádraží byla uvedena do provozu v roce 1984. V prodloužení Sladkovského ulice byl zřízen podchod pro zajištění pěšího spojení se čtvrtí Skřivánek, umožňující oboustranné nástupy na autobusové zastávky při rychlodráze. Uvažovalo se s budoucím rozšířením rychlodráhy, s dělícím pruhem a mimoúrovňovými křižovatkami. Napojení centra města mělo být v budoucnosti upraveno zřízením mimoúrovňové křižovatky. Při Karlově ulici byla naplánována dvě parkoviště, jedno před křižovatkou u průmyslové školy, druhé při elektrárně, která byla v roce 1971 mazutizována a upravena na teplárnu. Uvažovalo se s tím, že by parkoviště mohla být v budoucnosti upravena na vícepodlažní, nebo podzemní parking-garáže. Sídliště představovalo úspěšnou přestavbu, začal se sem přelévat život města, a tak se celý soubor stal nedílnou, organickou součástí jeho centra.

Karlova ul. – podrobný územní plán

Sídliště Východočeských chemických závodů při Dašické ulici

Soubor bytové výstavby chemických závodů byl situován při silnici vedoucí na Dašice v úseku mezi sídlištěm na Drážce a Spojilskou ulicí. Řešené území mělo velmi omezenou výměru 2,65 ha. Na této ploše bylo postaveno 369 bytů pro 1328 obyvatel. Celý soubor se členil na tři objekty bytových staveb a objekty občanského vybavení při frekventované Dašické ulici, které měly kromě své vlastní funkce sloužit jako protihluková bariéra. Pro bytovou výstavbu byly použity atypické obytné domy s kombinovanou stavební technologií, která umožnila příznivé ztvárnění průčelních ploch objektů. Bohaté plastické řešení, podporované i barevným pojednáním fasád, variabilní střídání architektonických prvků po sekcích i podlažích působí proti běžně používaným panelovým domům výtvarně velmi účinně. Navržené občanské vybavení obsahovalo dvě kina (196 + 160 míst), restauraci (120 míst), samoobsluhu potravin, drogerii, textil, kadeřnictví, prodejnu zeleniny aj. prodejny. Vedoucím projektantem byl arch. P. Maléř s kolektivem spolupracovníků a specialistů. Výstavba byla zahájena v roce 1988, ukončení se předpokládalo v roce 1994.

Bytová zástavba při Dašické  Bližší detail průčelí

Hromadná komplexní bytová výstavba v období desáté pětiletky

Pro výstavbu do roku 2000, případně i pro další období, byly připravovány potřebné územně plánovací podklady. V průběhu prací na územním plánu města v sedmdesátých létech byla provedena řada urbanistických studií, které měly prověřit další směry rozvoje výstavby města. Tak byly prověřovány lokality Na Fáblovce, Na Haldě, v Hradišti na Písku, v prostoru za Cihelnou a ve Spojilu. Ve městě se ověřovala vhodná místa na Skřivánku a v centru města při Masarykově náměstí. Při hodnocení možných stavenišť na volných plochách se přihlíželo k hlediskům stavebně technickým, dopravním a kompozičním. Rozhodujícím však bylo hledisko ochrany zemědělského půdního fondu a teprve při projednávání návrhu územního plánu sídelního útvaru bylo pro výstavbu uvolněno území na východ od obce Cihelna. Pro přestavbu uvnitř města bylo schváleno staveniště mezi ulicemi 17. listopadu, Sladkovského a Smilovou ulicí a nábřežím Čsl. armády. V obou případech se jednalo o velmi náročné investiční a stavebně technické akce.

Přestavba v prostoru centrálního obvodu „Experiment“

Účelem experimentu bylo vyzkoušet nový panelový systém výstavby, umožňující variantní řešení dispozic bytů a průčelních ploch bytových objektů. Kromě toho se měl prověřit takový postup při regeneraci stávající městské zástavby, aby na vymezeném území byl dosažen stav na dlouhou dobu nerušený dalšími stavebními zásahy. Při akci mělo být použito všech forem přestavby od náhrady nevyhovujících objektů novými stavbami, modernizace objektů v dobrém stavebním stavu, nástaveb, doplnění občanského vybavení až po rekonstrukci inženýrských sítí i komunikací a úprav parteru. Řešené území se členilo na tři části. V severní části při Pernerově ulici a třídě Míru bylo navrženo 274 nových bytů, ve dvou dalších částech, které tvořil blok mezi ulicí 17. listopadu, Sladkovského, Smilovou ulicí a tř. Míru bylo navrženo 406 nových bytů. V nástavbách 48 bytů. Celkem zde bylo získáno 728 nových bytů. Modernizací mělo být upraveno 130 bytů. Projekt uvažoval s tím, že celkový počet obyvatel zde bude 2500. Plocha celého řešeného území byla 16 ha. Autorem celkové koncepce byl autorský kolektiv architektů L. Drimla, J. Třeštíka, Z. Kozuba a M. Košaře. Územní plán byl zpracován v březnu 1987. Započetí výstavby se předpokládalo v roce 1994.

Zde tento článek o výstavbě sídlišť v Pardubicích končí, protože autor článku Ing. arch. Miloš Návesník 17. 8. 1991 zemřel.

Akce

<<
únor 2017 >>
Po Út St Ct So Ne
krizek1
krizek2
krizek3
krizek4
krizek5
krizek6
krizek7
krizek8
krizek9
krizek10
krizek11
krizek12
krizek13
krizek14
krizek15
krizek16
krizek17
krizek18
krizek19
krizek20
krizek21
krizek22
krizek23
242526
2728
Plánovač výletů

Jak používat plánovač
Vyhledávání objektů
Facebook
Twitter
Počasí ve městě
24.2. 05:00
dnes

Skorojasno
8°C
25.2.
zítra

Polojasno
2°C / -1°C

Zdroj: Počasí Meteocentrum [w:trans]Nové okno[/w:trans].

východní čechy dhl